Přesun na obsah

Dnes je 19.3.2024

Svátek má Josef

SHM Klub
Újezd u Brna


Akce SHM

březen 2024

po

út

st

čt

so

ne

 

 

 

 

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

Zobrazit jiný měsíc


Durmitor - Černá Hora

Naše další (v pořadí již osmá) výprava do zahraničních hor. Tentokráte jsme se jali objevovat krásy Černohorského pohoří Durmitor.


Vydali jsme se na cestu v sobotu 19. července brzy ráno. Jelikož místo vlaku jely autobusy, museli jsme jet již v 6:18 čtyřicítkou ze Sokolnic. V tom buse jsme se sešli téměř všichni. Kromě Martina, který se k nám připojil až na nádraží u vlaku.

V 7:48 (tedy s malým zpožděním) jsme vyrazili na cestu do Mojkovace. Jeli jsme lehátkovým vozem, který patřil Černohorské železnici. Takže vagónvedoucí byl Černohorec. Ale domluva s ním nebyla špatná. Takže jsme strávili 24 hodin v celkem milé společnosti a hlavně při pohodlném cestování.

V neděli ráno jsme vstali, sbalili se, vysedli v Mojkovaci a začali se přesunovat na autobusové nádraží, odkud by nás měl odvézt bus do Žabljaku (východiska do Durmitoru). Jenže celou cestu nás pronásledovali taxikáři a přemlouvali nás... Nakonec nás dostali. Za poloviční cenu a ještě se zastávkou nad kaňonem řeky Tara. Po postavení stanů v kempu jsme ještě stihli odpolední vycházku k jezeru Jablan.

 V Pondělí nás čekala náročná cesta. Cesta z asi 1500 m n.m. metrů přes vrchol Planinica (2330) do údolí Škrčka jezera (1723). Po cestě se nám neskytli již první (ale Bohužel také poslední) vyhlídky na vrcholky pohoří Durmitor včetně těch nejvyšších. K večeru jsme došli do údolí, kde se třpytilo čisté jezírko - naprosto dokonalé ke koupeli. A dále se tu nachází "turistická chata," která nám poskytla nocležiště. Správce sice chtěl původně nehoráznou cenu za ubytování, ale nakonec dostal jen asi 3 Eura od každého.

Úterní jitro bylo tak trošku jiné. Všude kolem nás byla mlha a okolní hory, které jsme viděli večer předtím, teď byly v nedohlednu. Přesto všechno jsme se sbalili a vyrazili na naši další cestu. Dnes jsme měli za úkol dobýt nejvyšší vrchol Bobotov Kuk (2523). Jenže po vystoupání na hřeben, nás trochu zaskočilo počasí. Začalo pršet. Pomalu jsme začali přehodnocovat plány. Začala se blížit bouřka, dokonce přišli i kroupy. Tudíž jsme změnili směr cesty a šlí jsme do turistického doku Katun Lokvice. Leč někdo tomu nechtěl... Přišli jsme úplně někam jinam. Naštěstí jsme narazili na neobydlené domečky. Tak jsme zakotvili a přečkali další deštivou noc.

Ráno se pochopitelně nikomu nechtělo vstávat. Nebyl důvod. Venku poprchávalo, bylo zima (asi kolem 6 stupňů), na svazích hor kolem nás čerstvý sníh a všechno jsme měli pořád mokrý. Takže cíl byl jasnej: usušit věci - hlavně boty. Tak jsme v jedné z těch chatek v kamnech rozdělali oheň z mokrého dřeva jali se udit, pardon sušit naše věci. To trvalo až do pozdních večerních hodin :-)

Ve čtvrtek nebylo o moc líp. Naznali jsme, že to není ideální počasí pro trávení v horách, čili jsme se započali chystat na cestu z hor dolů (teď jsme asi v 1800 m n.m.). Kolem jedenácté jsme v relativně suchých věcech odešli. Čekalo nás asi 15 kilometrů po asfaltce. Naštěstí nás v půli cesty vzala nějaká auta až do Žabljaku. Tam jsme pár hodinek počkali v zakouřené hospodě (aspoň jsme nesmrděli jen kouřem z mokrého dřeva) na bus a jeli do Nikšiče. To je město, kde se vaří jediné černohorské pivo. To už byl skoro večer. Našli jsme docela slušné ubytování a šli do hospůdky (ve stejném domě). Tam jsme potkali nějaké podnikatele z Bosny - a bylo zle... Ráno jsme se naštěstí probudili ve svých postelích (každej ve své :-) ).

Pátek byl ve znamení prohlídky Nikšiče a přesunu do Baru (rozuměj - letoviska u moře).Kolem pivovaru jsme prošli, ale jen kolem. Žádná exkurze se nekonala, ani pivko v pivovarské hospodě. Proč? Nebyla! Takže fofrem na autobus a jedeme do Podgorice - hlavního města Černé Hory. Tam jsme si v centru dali zmrzlinu, podívali se na ty jejich krásy a už jsme jeli vlakem k Jadranu. Z Baru jsme chtěli přesunout někam, kde to bude krásnější a levnější. Taxikáři nám chvilku radili a nakonec jsme opět, jako před dvěma lety, skončili v Dobré Vodě. Pěkný apartmán, pěkná cena. Ale to jsme už na pláži a palcem u nohy zkoušíme teplotu moře. Tak to by pro dnešek stačilo... Ne? Tak fajn, ještě si teda dáme točené pivko.

V sobotu jsme byli jen u moře. Akorát se tam skoro všichni spálili a vypadali jako růžová prasátka. Zkusili jsme poznat i víc ze života Černohorců, ale asi není o co stát. Mají tu pěkný západy slunka :-).

V neděli jsme ještě rychle skočili dopoledne k moři, ale v poledne chtěl mít majitel už prázdný pokojíčky. Asi pro další hosty, kteří zaplatí víc než my. Takže jsme jeli ze čtvrtiny stopem a ze zbytku autobusem zpátky do Baru. Tak jsme udělali poslední nákupy za poslední peníze - jídlo na cestu a samozřejmě nějaké milé dárečky pro naše nejbližší na Moravě (promiň, Miris). No ano, nebojte se, ani letos nechyběla tradiční pizza na závěr (jenom doufám, že ty následný žaludeční a střevní problémy nebyly z toho). V 18:00 jsme už seděli ve vlaku a odjížděli z Baru. Ano - je před námi 26 hodin cesty po kolejích. Hrůza.

Pondělí 20:25 - konečně! Au, všechno bolí. Nic není jak by mělo... hrůza. Příště letíme!

Ale jinak super akce!!!

Pavel

FOTOGALERIE



Diskuse

-- Tato diskuse neobsahuje žádné příspěvky --


Vložit příspěvek









Počet znaků: 0 / 1500

čtyřiplusosm=

Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.